Kniha Disident. Václav Havel (1936-1989) novináře Daniela Kaisera je pokusem o co nejkomplexnější politický životopis českého prezidenta, dramatika a disidenta, ohraničený výše uvedenými letopočty. Václav Havel se v tomto období postupně proměňuje z chlapce z komunisty pronásledované, ale celkem konformní podnikatelské rodiny v neústupného odpůrce Husákovy totality. Mezitím dosahuje světového úspěchu jako dramatik; šedesátá léta prožívá nejen jako permanentní večírek, ale i uprostřed intelektuálních diskusí a práce pro divadlo. Následuje sovětská okupace, léta strávená v ústraní, deprese, otevřený konflikt s komunistickou mocí, vězení, život v disidentském ghettu, listopadová revoluce a nástup do prezidentského úřadu. Když píší zahraniční autoři o roce 1989 ve východní Evropě, zmiňují většinou tři jména: Michaila Gorbačova, Lecha Wałęsu a Václava Havla. Z těch tří Gorbačov vládl obrovskému mocenskému aparátu, Wałęsa zastupoval rozsáhlé podzemní hnutí, jen Havel žádnou takovou dějinnou sílu k dispozici neměl. Daniel Kaiser vycházel při psaní knihy z rozhovorů s Václavem Havlem, ze vzpomínek mnoha disidentových přátel a spolupracovníků a z teprve nedávno zpřístupněných archivních materiálů. Soustřeďuje se ponejvíc na konflikt Václava Havla s komunistickou mocí a to, jak postupem času získal výsadní postavení v českém disentu a obrovské zahraniční renomé. Líčí jeho život včetně některých zaškobrtnutí a (z pohledu autora) ideových omylů.