Na konci chodby je ráno... možná ale není. Možná je to jen iluze bdění po procitnutí z tripu. Pokřivené rozměry všednosti tkané jehlou existence. Svět na pomezí reality a snu. Člověk v něm odmítá zapomenout své představy o smysluplném životě, odmítá pozbýt své sny, odhodlává se ke změně svého počínání a zároveň se propadá do marnosti vlastního tápání. Nevzdává se a selhává. Selhává a nevzdává se. Bludné kruhy samoty.