Monografie se zaměřuje na roli asistenta pedagoga v českém školním systému a analyzuje význam jeho působení v kontextu inkluzivního vzdělávání, poskytuje přehled historického vývoje pozice asistenta pedagoga, právního rámce, požadavků na kvalifikaci a náplně práce. Zvláštní pozornost je věnována spolupráci mezi učiteli a asistenty, jejich vzájemné komunikaci a rozdělení odpovědností.