Kniha violoncellistky Miichaely Fukačové není klasickou autobiografií, ale pestrou mozaikou vzpomínek, úvah a reflexí. Autorka nás s pozorovatelským talentem, laskavým humorem a odzbrojující otevřeností provází jak zákulisím světových pódií, tak zážitky z dětství, tichem dánské krajiny i hlubinami lidského vědomí. S lehkostí a upřímností se skrze své příběhy dotýká témat zodpovědnosti a hledání jednoty v roztříštěném světě.