Publikace zkoumá složité vztahy mezi jednotlivými náboženskými, jazykovými a ideovými směry, které jednak stály proti sobě, jednak se prolínaly v raném českém literárním humanismu. Rozebírá tradiční protiklad mezi latinským a národním humanismem a pokouší se naznačit, že tato dichotomie má omezenou platnost. Dále se práce soustřeďuje na literární, překladatelskou a tiskařskou činnost Mikuláše Konáče z Hodiškova, která slouží jako příklad komplexních sil střetávajících se v dobové slovesnosti a zároveň jako důkaz problematičnosti zmíněného protikladu.