Monografie Eseje z pomezí představuje šest teoreticky ukotvených studií věnovaných konkrétní poesii jako specifickému intermediálnímu fenoménu operujícímu na průsečíku textu a obrazu, jazyka a vizuality, lineárního čtení a prostorové percepce. Texty reflektují genezi, poetiku i ideová východiska tohoto směru, jenž vznikl v 50. letech 20. století jako reakce na jazykovou krizi poválečné avantgardy a jehož recepce v posledních dvou dekádách nabyla nové intenzity v kontextu digitální kultury.