Gotický ambit poezie je souborem studií o staročeské poezii 14. století. Jeho autor se v něm zaměřuje na poetiku básní a písní, zejména na poetiku kompozice. Předmětem jeho zájmu jsou drobné skladby profánního i sakrálního zaměření. Z profánních skladeb klade důraz na veršovanou produkci milostnou (Závišova píseň, Jižť veselé vzdávám a další). Všetička si ve svých interpretacích vědomě vybral ty básnické texty, jež se spolupodílejí na prvním vyvrcholení české básnické tvorby vůbec. Čtrnácté století představuje vzmach domácí literatury, jenž je v mnohém a podstatném porovnatelný s výkvětem gotické architektury.