V publikaci Gravitační pole nevyslovitelného dochází k setkání dialogu jazyka poezie a výtvarného umění. Kniha je záznamem dialogu významného anglického sochaře Antonyho Gormleye a české autorky poezie Pavly Melkové, v němž se postupně vyjevovala příbuznost cíle hledaného a obou jazyků na cestě k němu. Linie slov básně i čáry kresby jsou stopy přibližování k tvaru podstaty - světa, našeho života, vztahů, situací. Jsou stopami jeho obkružování, tahy imaginace. Tahy slov poezie a tahy linií kreseb v této knize obkružují tentýž střed a odvíjí se od stejného horizontu. Křížení stop zpřesňuje obrys. V ponoření do tahů skrze vědomí se objevuje jeden společný jazyk. A v tom je smysl jejich setkání.