Kniha mapuje dějiny městyse Hořice na Šumavě od první zmínky v roce 1272 po současnost; propojuje archivní prameny, ústní tradici a terénní výzkum. Zvláštní kapitola se věnuje přilehlým osadám a obcím, které zanikly v důsledku poválečného vysídlení německy mluvícího obyvatelstva, a sleduje dosídlení realizované prostřednictvím Osidlovacího úřadu a Národního pozemkového fondu. Ze všech těchto událostí vyrostla současná identita zdejších obyvatel.