"V sebelépe vyložených snech musíme často nechat ve tmě nějaké místo, poněvadž si povšimneme, že se tam zvedá uzel myšlenek snu, který se nedá rozmotat, který už ale ani nedodal k obsahu snu žádné příspěvky. To je potom pupek snu, místo, v němž sen nasedá na nerozpoznané. Myšlenky snu, na které při výkladu narazíme, musí přece zcela všeobecně zůstat bez zakončení a vybíhají na všechny strany do síťovitého propletence našeho myšlenkového světa. Z hustšího místa tohoto pletiva se pak zvedá přání snu jako houba z mycelia." (Freud,