Kafka je virtuozem dvojité negace: nejistotu obsaženou již v každodenním úzu - co není nepravda, nemusí ještě být pravda - opakovaně využívá jako součást lstivé strategie. Podrobný rozbor Kafkova jazyka, východisek zvolených pro vyprávění, ale i soukromých dopisů ukazuje, jak tento autor nenápadně buduje nejistý svět tvořený pravidly, výjimkami a výjimkami z výjimek.