Jsou básně, které nás při čtení nikdy nenechají chladnými - buď je lidé zbožně ctí, anebo se jim nemilosrdně vysmívají. Kiplingovo "Když" patří dokonce k básním, jež visívaly za sklem jako nějaký diplom vystavený vlastním lepším já ideálům a nejčistším snům mládí. V ní hlásané hodnoty ctí a budou ctít lidé, kteří si vnitřně jsou za svým a nepoddávají tomu zlému, co přináší jejich doba. Ferdinand Peroutka ji dokonce povýšil na svůj osobní erb.