Židovský náboženský myslitel Saadja ben Josef (882-942) je autorem teologicko-filozofického pojednání Kniha zjevených pravd a rozumových argumentů. O tomto textu lze bez okolků tvrdit, že je revoluční, a to jak svým obsahem, tak i formálním zpracováním. V rámci židovské nábožensko-právní literatury totiž dokládá "zrození autora" a představuje nový typ textu, který nepracuje s asociativním výkladem právních a náboženských otázek tolik typickým pro Talmud. Autor v něm mluví za sebe bez uvádění řetězce tradentů a píše de facto první vědeckou monografii v židovském prostředí. Spis si klade za cíl být didaktickou příručkou poskytující čtenáři jasnou oporu pro mezináboženské polemiky, které byly nedílnou součástí intelektuálního života kosmopolitního Bagdádu první poloviny 10. století. Autor proto čtenáři představuje jediný správný názor na vznik světa, na Stvořitele, na důvod seslání příkazů a jejich povahu, na duši, posmrtný život a na řadu dalších témat.