Fotografie Libuše Kyndrové mají všechny dobré znaky ženského fotografování. Její lyrika a něha je typicky ženskou něhou a lyrikou. A tu je něco příznačného pro českou fotografii těchto let. Nástup ženského živlu se v ní prohlubuje a upevňuje. Po boku Fukové, Robinsonové, Hochové, Šechtlové, Michálkové přináší Kyndrová vlastní výraz i obsah ženského vztahu ke světu a k fotografii. Vlastní řešení lyrismu, nejméně poplatné zatím naší mužské fotografické lyrice. Stojí na krajním křídle ženskosti. A to je dobré.