Překladatel a literární historik Dušan Karpatský ve svém obsáhlém Listáři navazuje na tradice epistolární literatury a výběrem dopisů, jež mu během jeho bezmála šedesátileté literární činnosti napsali jeho kolegové, přátelé a zejména spisovatelé naši i jihoslovanští, chce připomenout, že dopisy stále ještě mohou tvořit pozoruhodný doplněk k dílu svých tvůrců, neboť podávají živé svědectví o pisatelích i adresátovi a také o době, kterou společně žili. Navíc představují výmluvný důkaz, že k tomu, aby člověk něčeho v životě dosáhl, musí si neustále nacházet spolupracovníky a přátele a především spřízněné duše. V Listáři Karpatský zveřejňuje nejprve dopisy, jež mu psali spolužáci z fakulty, z nichž se později stali významní badatelé, jako Jiří Fiedler, Vladimír Miltner, Václav Konzal, či básníci, jako Jana Štroblová, nebo filmoví tvůrci, jako Pavel Juráček, a pak pokračuje celou plejádou dopisů význačných spisovatelů českých (Jaroslava Seiferta, Vladimíra Holana, Josefa Palivce, Josefa Škvoreckého, Ludvíka Kundery, Jana Zábrany, Arnošta Lustiga, Karla Šiktance, Václava Havla, Jiřího Gruši, Miloše Doležala aj.), slovenských (Dominika Tatarky, Laca Novomeského) a jihoslovanských, i u nás známých z překladů do češtiny, především Miroslava Krleži. Každou ze 170 "kapitol" uvádí Karpatský stručným medailonem korespondenta i několika vzpomínkami na něj a na spolupráci s ním. Obrazovou přílohu knihy tvoří 97 dokumentárních fotografií.