Monografie romanisty Záviše Šumana je výsledkem jeho dlouhodobého studia raně novověké francouzské dramatické tvorby a dobové interpretace Aristotelovy Poetiky. Cenný je zejména jeho přístup teoreticko-metodologický, tj. zhodnocení korpusu teoretických a kritických textů o poetice tragédie v dobovém kontextu, a to s důrazem na co nejpřesnější analýzu dobových koncepcí a poukazem na to, že se teoretická řešení ne vždy shodovala s praxí.