Tato sbírka předkládá značně nervní a plnokrevný tvůrčí talent předčasně zemřelé a pořád ještě opomíjené postavy české literatury. Naivní veršování, halucinace, nadhozené dojmy i přesné studie a charakteristiky dobového myšlení a chování vykolejených jedinců ve vykolejené době. Jako důvod svého dobrovolného odchodu ze světa uváděl, že nikde neviděl smysl života a že "lidé jsou nesmírně dobří, ale nešťastní tvorové. Měj, prosím Tě, s nimi vždy soucit. Neodsuzuj nikdy nikoho. Nebuď příliš tvrdý k těm, kdo se proviňují, kdo jsou zlí. Žít lze jen tenkrát, mají-li všichni nadlidsky velké srdce. Myslit - toť neštěstí člověka."