Paměť je vzácný trezor na vzpomínky, tato kniha je jich plná. Zachycuje humorné, občas i nostalgické příběhy ze života jedné obyčejné rodiny ze Cvikova a očima malého kluka přibližuje atmosféru poválečné doby v pohraničním městečku od roku 1946. V chudé domácnosti s hejnem dětí vznikaly situace veselé i k pláči, situace mnohdy téměř neřešitelné, které ovšem maminka - Řekyně žijící v Čechách - zvládala statečně a s grácií den co den. Přes všechny problémy a bídu si těžkosti nepřipouštěla. Vždy našla řešení a učila tomu i svoje děti. Hlavně se snažila brát život s humorem. Každou hezkou chvilku považovala za zázrak. Moudře říkávala: "Kdo se nesměje, ten nežije," a celý život se řídila zásadou: "Budeme veselí, i kdyby na chleba nebylo."