Chtělo by se říct, že hrdinové prózy Lubomíra Macháčka jsou posedlí láskou, ale nebyla by to celá pravda, jsou posedlí svým bytím, tím, jak žijí, co cítí, k čemu směřují, jaké úkoly si kladou, aby mohli, až budou v závěru své cesty bilancovat život, předat svým potomkům výsledky své práce.