Jako příslušníci mocnářství Rakouska-Uherska museli na frontu rukovat také Češi a Moravané. Rozjásaní vojáci se nadšeně hrnuli do zákopů na trestnou výpravu, dát Srbům za vyučenou, hrnuli se do válečné vřavy umírat „za císaře pána a jeho rodinu“. Z okének železničních vagonů pokřikovali na uslzené ženy, stojící na peronu: „Do Vánoc jsme zpátky doma!“ Avšak zapomněli upřesnit do kterých Vánoc, tedy pokud budou mít to štěstí a přežijí.
Vincenc Vicherek, drvoštěp a pytlák, byl odvelen do zákopů Velké války v italských Dolomitech. V krvavých bojích mnohokrát málem přišel o život. Po ostrých bojích byl považován za nekompromisního zabijáka. Během poslední válečné zimy při dělostřeleckém nepřátelském přepadu vysoko v horách ho smetla sněhová lavina a byl prohlášen za nezvěstného. Z bílého pekla se mu však podařilo uniknout a tajně se vrátil domů do Beskyd. Nečekané drama však mezi tím zničilo jeho rodinu a ti, kteří je zavinili, usilovali také o jeho likvidaci. Po předčasném návratu domů ho jako vojenského zběha čekalo zase jen pronásledování, které ho nakonec přimělo emigrovat do Ameriky…