Kniha představuje originální filosofickou reflexi přírody, reality a poznání, která se vyhýbá metafyzickým esencím, reduktivnímu scientismu i subjektivistickému relativismu, a otevírá prostor pro novou orientaci v našem vztahu k světu. Není ekologickým manifestem ani romantickou naturfilosofií, ale pokusem uchovat smysl pro naši přirozenost a pro dění v přírodě. Autor se vrací k archaickému významu pojmu fysis a sleduje jeho proměny od Homéra a Hérakleita až po Hippokrata, přičemž se vědomě distancuje od aristotelské redukce přírody na "podstatu". Na tomto základě buduje vlastní pojmosloví, které má umožnit náhradu tradiční ontologie a vyhnout se jejímu zplošťujícímu pojetí jsoucna. Analyzuje způsoby, jak se jednotlivé "přirozenosti" projevují v našem vnímání, poznání i praktickém užívání, a ukazuje, že vzájemné vztahy a interakce mezi věcmi v přírodě jsou základem skutečnosti. Autor tak odmítá tradiční filosofickou redukci všeho na "jsoucno", kterou považuje za ještě radikálnější než poznávací redukce moderní přírodovědy.