Toto významné umělecké dílo Alexandra Solženicyna nyní vychází již ve čtvrtém, doplněném vydání, které obsahuje v minulém vydání chybějící jmenný rejstřík. Je zde uveden i kompletní jmenný seznam všech dvou set padesáti pamětníků Souostroví, jejichž vyprávění, dopisy, vzpomínky, náměty a připomínky byly v tomto textu autorem využity. Kniha byla napsána na utajeném místě mezi lety 1958 a 1968. Solženicyn sám sebe považuje za kronikáře Gulagů mezi roky 1918 a 1956 a uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli nebo byli neprávem uvězněni. V knize můžeme sledovat osud jednoho vězně od zatčení přes vyšetřování a "soud" až po transport, tábor a vyhnanství. V poslední části se pak zabývá vývojem po Stalinově smrti.