Prázdnota představuje slovo, které má na duchovní cestě dva zcela odlišné významy. Na jedné straně popisuje stav, o který usiluje mnoho lidí při meditaci nebo modlitbě: prázdnotu od myšlenek a starostí, od rozptýlení, ale také od vlastního ega, aby tak zcela mohli vytvořit prostor pro spiritualitu. Na druhou stranu to může být něco, co nahání strach. Třeba to, že po letech duchovní praxe najednou v sobě cítíme jen prázdnotu místo blízkosti Boha. Nebo si v každodenním životě uvědomíme, že jsme ztratili smysl vlastního konání a provádíme už jen prázdné rituály, ať už v soukromém životě, nebo v práci. Jak jsme výkonově zaměřeni, ohrožující nám může připadat i volný čas. Na první pohled to vypadá, že jsou tyto dva póly v rozporu. Pokud je však nahlížíme na hlubší úrovni, spatříme existenciální touhu po plnosti, po něčem, co je větší než my sami. Předpokladem pro nalezení této plnosti je, že jsme připraveni postavit se tváří v tvář své vnitřní prázdnotě. Anselm Grün v této knize ukazuje, jak se nám může podařit chvíle prázdnoty a volného času nejen přijmout, a nakonec se z nich i těšit.