Kniha Martina C. Putny, vycházející po patnácti letech, se odlišuje od většiny havlovských publikací - buď oslavných, nebo naopak motivovaných záští a závistí. Nepojímá totiž Václava Havla jako izolovaný fenomén, ale spíše jako průsečík vlivů, které působily na jeho myšlení a tvorbu, a posléze i na jeho činnost státnickou a politickou. Jednak jde o vlivy rodinné - spiritismus dědečka Vácslava Havla, masarykovství a zednářství otce Václava M. Havla, bohémství strýce Miloše Havla, filosofování o jazyce a komunikaci bratra Ivana M. Havla -, jednak o vlivy rozličných skupin přátel, jimiž byl Havel obklopen od svých středoškolských let (skupiny Šestatřicátníci), přes kulturní scénu let šedesátých (filosof Josef Šafařík, divadelník Ivan Vyskočil a další), přes prostředí disentu (zejména skupiny patočkovských filosofů Kampademie) až po první, tvůrčí léta na Hradě. Havel nebyl originálním myslitelem, ale žákem myslitelů. Nebyl nábožensky vyhraněný, zato však naladěný naslouchat různým tradičně náboženským, alternativně náboženským i vůči náboženství kritickým proudům. I díky tomu dokázal prostředkovat mezi odlišnými názorovými skupinami a chránit, nakolik to bylo možné, před rozpadem jak český disent, tak později českou společnost.