Hudba jako útočiště. Vášeň jako osud. životopisný román o Hanuši Wihanovi, violoncellistovi, který dokázal proměnit ticho v hlas a obyčejný tón v pravdu o člověku. Z Police nad Metují vede jeho cesta přes orchestry evropských měst a pražskou konzervatoř až k založení Českého kvarteta - tělesa, kde hudba přestává být Kariérou a stává se řečí duše. Kniha pulzuje emocemi přelomu 19. a 20. století: radostí z hudby, vnitřní samotou, neklidem doby i hlubokým kontrastem mezi Evropou a českým světem plným skrytých sporů. Ty se však v hudbě rozpouštějí - nebo zůstávají nevyslovené, protože skutečné soustředění patří tónu, nikoli hluku kolem.