Všechny pochybnosti se jednou stanou zdánlivými, uvozuje ve svých navýsost poetických vzpomínkách Jan Kameníček. I pochybnosti o sobě... Známe své příbuzné? Známe svou rodinu? Její přátele a místa našich setkávání? Chceme vědět i to, co by se nám nemuselo líbit? Jaké to je setkat se se svou dávno zesnulou tetou a hovořit s ní o rodinných klanech? Jaké to je zůstat sám v rodném domě, který komunisti vrátili zdevastovaný v restitucích. Zůstat sám s bytostmi, jež dávno odešly a možná již čekají?